Tvorba Petra Grubera, Michala Kindernaye, Šárky Koudelové a Matěje Lišky se v této výstavě setkává v tichém, avšak intenzivním dialogu o krajině, čase, tempu a paměti. Jejich práce nejsou založeny na spektakulárním gestu, ale na soustředěném naslouchání – materiálům, místu i tomu, co z krajiny postupně mizí, nebo co se zdá bez kontroly naší pozornosti a přitom funguje souvisle bez nás v pohybu. Spojuje je zájem o vrstvy: geologické, zvukové, paměťové i vztahové. Vrstvy, které se neukazují naráz, ale vyžadují čas a pozornost.

Výstava vrůstá do konkrétního místa – Uhelného mlýna v Libčicích nad Vltavou. Prostor, a budovy k němu napojené, které byly po více než sto padesát let naplněn hlukem, prachem, rytmem strojů a industriální výrobou, se dnes proměnily v místo ztišení a galerijní kontemplace. Přesto zde minulost nezmizela. Zůstává přítomná v architektuře, ve struktuře budovy i v neviditelné paměti prostoru. Galerie zde nepůsobí jako vymazání industriální historie, ale jako její jemná transformace – místo, kde se energie výroby přelévá do energie umělecké kontemplace. Výstava tento kontext nevymazává, ale citlivě aktualizuje a překládá do současného jazyka. Výstava propojuje současné české umění v interdisciplinárním rámci a zkoumá vztah člověka, krajiny a času prostřednictvím místa, které samo prošlo zásadní transformací.

Výstava zve diváka do prostoru, kde ticho není prázdnotou, ale plností. Pohyb mezi díly připomíná cestu krajinou – je třeba zpomalit, dívat se pozorně a naslouchat tomu, co není slyšet na první poslech.