Mladá malířka, čerstvá absolventka umělecké školy se okamžitě živě propsala do výstavního provozu. Dala by se označit za krajinářku, ale je jí doopravdy? V současnosti patří mezi jedny z nejzajímavějších v nejmladší české generaci malířů a malířek, jejichž práce rekonfiguruje tradiční malířské postupy ve světle osobních i kulturních archetypů domova a paměti. Absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru malířství (2017–2024) pod vedením Roberta Šalandy a Lukáše Machalického a během studií rozšířila své umělecké zkušenosti i stáží v grafickém ateliéru u Vladimíra Kokolii či v ateliéru sochy u Tomáše Hlaviny a hostujícímu umělci Antonu Vidoklemu. Již v roce 2023 oslovila odbornou veřejnost, když získala druhé místo v soutěži Cena kritiky za mladou malbu, a své obrazy představila následně v řadě samostatných i kolektivních prezentací po celé republice i v zahraničí. 

Její malířský svět se vyznačuje napětím mezi konkrétní realitou a imaginací; klíčovým motivem je ikonografie domova a vzpomínek na rodinný venkovský dům na Vysočině, který Šulcová známým místům vzdáleným způsobem zobrazuje tak, že se jejich obrazy pohybují „za realitu“. Tyto motivy se prolínají s jemným, někdy až surrealistickým tónem, díky čemuž vzniká malba, která vnímavého diváka přivádí k osobnímu vnitřnímu dialogu a pocitu „esence místa“ spíše než k pouhému zaznamenání detailu. Její obrazy, ať už zachycují krajinu, struktury světla nebo fragmenty vnímaného prostoru, fungují jako otevřené, pomalé narativy, které nabízejí prostor pro zklidnění myšlení i reflexi vlastní zkušenosti s místem, časem a pamětí. 

V Galerii Uhelný mlýn měla autorskou výstavu Přejela prstem v prachu (2025). V témže roce vystavovala také v GAVU v Chebu, výstava Veřeje.