Pro Jarcovjákovou je pořizování fotografií hnacím motorem. Nechává se vést intuicí a nutkavou potřebou zasadit samu sebe do kontextu probíhající reality. Vizuálně silné fotografie přirozeně kombinuje se strohým konceptem až dokumentárního rázu. Stovky selfies, autoportréty ve vaně, před zrcadlem, v noci, v Praze, v Japonsku, v Berlíně. Jako antropolog zkoumá situace a vytváří pomyslné filmové pásy svého života.