Michal Škoda patří mezi autory, kteří svým dílem vedou dialog s prostorem a prostředím. V jeho případě tomu je tak, že se dialog odehrává jak uvnitř prací, tak jejich prostřednictvím resonuje s konkrétním místem. S tím úzce souvisí jeho intenzivní zájem o architekturu, kterou vnímá zejména jako místo spojené s pobytem člověka. Ačkoli se Škoda vyjadřuje abstraktně v geometrických formách, ústředním bodem jeho tvorby zůstává člověk se svým intenzivním prožitkem, vymezujícím naše místo ve struktuře složitého světa.

Výstava VYMEZENÍ konfrontovala Škodovy černobílé kresby zejména z poslední doby s bílými objekty ze staršího období a v časovém odstupu téměř dvaceti let sleduje jejich vzájemný dialog. Bílým objektům – intervencím do prostoru – se autor věnoval v období krátce po roce 2000. Jsou charakterizovány pomyslnou variabilitou a autor zde minimalistickými prostředky pracuje s dualitou kategorií plnosti a prázdna, otevřenosti a uzavření, rozbíjení a vzájemného doplňování v komponovaném celku. Ten je sestavován z jednotlivých ploch, které svým pravoúhlým střetáváním zdůrazňují hrany a výrazné linie. Geometrický prvek linearity společně s nebarevností potlačuje účinek hmoty.