Tvorba Michaely Petrů se vyznačuje otevřenou hravostí, variabilností a nezatíženým, přesto však podpovrchovým a citlivým vnímáním okolního světa. Senzitivního diváka vrací autorka prostřednictvím svých děl do dětských let. Žensky jemně a nenásilně v nás probouzí prastarou neodolatelnou chuť experimentovat, objevovat a překračovat vytyčené hranice, opouštět zaběhnuté stereotypy. Její obrazy se stávají interaktivními hracími plochami, kde se můžeme spolupodílet na formování příběhu, bláznivě poletovat nebo zkoumavě a s těmi nejvážnějšími úmysly tvořit vlastní pravidla, a přetvářet tak realitu k „obrazu svému“.

V tematické sérii věnovala umělkyně svou pozornost výrazné pražské čtvrti – Karlín. Vychází z vlastní zkušenosti obyvatelky této městské části, která pozoruje proměňující se charakter dříve dělnické a továrenské lokality v nové hipsterské prostředí plné kaváren a života, ale také bloků administrativních budov. Cílí na typická karlínská místa, jako jsou: Kasárny, Přístav, Invalidovna, Karlínský tunel, Negrelliho viadukt nebo kavárna Divoké matky. Pokouší se zachytit sociální různorodost, pestrost i architektonickou bohatost Karlína. Při svých toulkách se skicákem a fotoaparátem si všímá míst, kde se ještě na chvíli zastavil čas.

Toto „theatrum mundi“ zobrazuje malířka se shovívavostí a nadhledem. Přizpůsobuje tomu i technologické zpracování obrazů, kombinuje malbu s barevnými samolepícími foliemi, které prořezává, přelepuje a vytváří tak jakousi pop-artovou koláž komických postav, městských motivů, znaků, reklam a předmětů denní potřeby, zobrazující výstižně přirozený chaos a variabilitu města, jeho celkovou mozaiku. Inovativně využívá také street-artovou techniku „Stickers Art“, jež umocňuje živelnost a nespoutanost pulzující metropole.