Filmová výtvarnice, režisérka a všestranná umělkyně Ester Krumbachová se ve 40. letech 20. století během studií na brněnské ŠUŘ seznámila s Marií Jančovou, matkou Libuše Jarcovjákové, a staly se z nich kolegyně, přítelkyně, důvěrnice na cestě osobní i umělecké. Malířka Marie Jančová studovala po válce v ateliéru Karla Svolinského a Emila Filly na pražské UMPRUM, kde se setkala se svým budoucím manželem Vladimírem Jarcovjákem, členem skupiny Trasa 54, a také s Jitkou a Květou Válovými. Čas společně strávený v ateliéru Čestmíra Kafky a v domě sester Válových dal vzniknout blízkým vztahům osobním i inspirativně profesním.

Byla to právě Ester Krumbachová, kdo poslal do ateliéru sester Válových počátkem 80. let historiky umění Janu a Jiřího Ševčíkovy, kteří následně připravili originálním malířkám významnou sérii výstav a odkryli jejich tvorbu pro širší veřejnost. Kladenský Dům sester Válových je krásným příkladem líhně přátelských vztahů a místem významných setkání.

Ke konci života Jitky Válové hrála lidsky a umělecky důležitou roli sochařka téměř o dvě generace mladší – Dagmar Šubrtová. Poté, co se usadila v průmyslovém Kladně, prohloubilo se setkání s Jitkou Válovou v intenzivní přátelství. Jitka měla několik spřízněných duší. Nadosmrti obdivovala generačně příbuznou umělkyni Adrienu Šimotovou pro její životní sílu, láskyplnost, upřímnost a uměleckou výjimečnost. Když z tohoto světa odcházela, držela v ruce pozvánku na její poslední výstavu a Adrieně Šimotové také věnovala svá poslední slova. Velkorysá povaha Ester Krumbachové a její atraktivní lidská a umělecká osobnost širokého záběru hrála důležitou roli v životě dospívající fotografky Libuše Jarcovjákové, kterou její otevřená umělecká povaha inspirovala a motivovala. Kruh se však neuzavírá. Výstava prostřednictvím dokumentárních filmů, písemností, fotografií a v neposlední řadě samotných uměleckých děl poukázala na přátelská a duchovní pouta, s důrazem na tvůrčí impulz, který přechází z minulosti a vytváří současné vztahy a inspirace.

Všechna díla prezentovaná na výsatvě pocházela z pozůstalosti sester Válových, ataliérů umělkyň nebo byla zapůjčena z privátních sbírek.