Tvorbu Hany Garové charakterizuje „běs malování“ (furor pictoris) – horečnatý akt, potřeba vytvářet a destruovat současně, kde obraz je zdrojem radosti i bolesti. Hanu zajímá proces odkrývání, který se (paradoxně) realizuje přes mnohonásobné vrstvení. Mezifáze zůstávají skryty v matérii díla, ale jejich přítomnost a energie zmnožuje působení celku. Výsledek je notně znepokojivým otiskem intimní lidské zkušenosti umělce do vlastního umění. Významnou roli hraje samotné vznikání obrazů, které si tak nějak samy volí cestu. V excesivním tvoření se kombinuje intenzívní malířské přemýšlení s impulzívními gestickými momenty. Specifická figurace se odehrává mezi deformací a abstrakcí. Podivné životní formy jsou dematerializované a často je nemožné oddělit jednu složku od druhé. Obrazy nesou témata a emoce z temnějšího spektra introspektivního světa.

Výstava Show Me the Body reflektuje tělo, které se v raných kresbách Hany Garové objevovalo jako předmět psychologického zkoumání – a pak hlavně tělo, které se v současných kresbách a malbách stalo pracovním nástrojem, protože performativně vstupuje do obrazové plochy a stává se  doslova transformátorem akumulovaných energií. Sedimenty, které se v člověku od narození ukládají a vrství prostřednictvím smyslů a vjemů, Hana postupně odnímá a ukládá na podložku, plátno nebo papír. Tento proces/přenos, kdy dochází k transmutaci hmoty na materiál zcela jiný, byl typický pro alchymii a může být viděný jako analogický ke stvoření světa.