Brněnská autorka, jejíž  tvorba se soustředí na kresbu jako základní prostředek vizuálního ztvárnění. Ve svém díle se pohybuje na pomezí intimního záznamu a systematického pozorování; zajímá ji proces, opakování a vrstvení motivů. Výraznou součástí jejího uměleckého rukopisu je perforovaná kresba, kterou začala systematicky používat již v 90. letech jako prostředek vyjadřující tíhu a pomíjivost lidské existence — v tomto principu vznikl cyklus, který pomocí tisíců vpichů evokuje oběti holocaustu z koncentračního tábora Majdanek. Kresba pro ni není jen prostředek záznamu, ale myšlenková struktura, v níž každý tah, díra nebo linie funguje jako stopa existence i její absence.

Díky dlouhodobému pedagogickému působení v oblasti písma ovládá kaligrafii takřka dokonale, včetně jejich fyzických aspektů. Kresbu a grafiku chápe Filippovová nejen jako techniky, ale jako způsoby uvažování o obraze a jeho struktuře. Pracuje s jemnou linií, rytmem, prázdným místem i materiálovou citlivostí, přičemž význam často vzniká z napětí mezi jednotlivými prvky. Vedle perforované kresby a klasických kreseb se věnuje grafickým listům a drobným objektům; autorským deníkům. Všechny tyto polohy tvoří koherentní celek, který otevírá prostor pro kontemplativní a osobní čtení. Její díla působí tiše a nenápadně, přesto vyžadují pozornost a soustředění — nabízejí dialog mezi obrazem a divákem a vyzdvihují vnitřní logiku i pomíjivost lidské existence.

V Galerii v Uhelném mlýně vystavovala na skupinové výstavě Ti, kteří raději kopřivy (2025)