Kristýna Erbenová, novodobá poutnice, ve své fotografické tvorbě a cestách po neobjevených částech kontinentu Austrálie objevuje, jak by asi vypadal svět, kdybychom viděli v noci, kdybychom viděli neviditelné. Snímá krajinu, prostředí, jímž prochází, a s citlivým, lyrickým přístupem – a možná spíš podvědomě než vědomě – zaznamenává svou zkušenost poutnice, vykořeněné ze své původní rodiny a kulturní zkušenosti, ale o to bližší vlastní lidské podstatě bytí.

Postupně na své expedice za svitu měsíce Erbenová přibírá i přátele a známé, a dává tak výletům a cestám australskou krajinou další rozměr a psychologickou nadstavbu. Jejich postavy zasazuje do divokého plenéru a fotí. Vytváří tak jakési „křehké okamžiky“ naplněné napětím i klidem současně. Mezi fotografkou a fotografovaným dochází k energetickému pnutí a propojení zároveň. Vznikají tak experimentální snímky, fyzicky nepřesné záznamy, jež však díky plynutí nočního času poodhalují to, co se nalézá pod vrstvou reality – někde hluboko v nás, v temných místech, kam se většina z nás bojí nahlédnout. Tato temná místa však autorku neustále přitahují – a díky její životní situaci nabízejí mnoho příležitostí ponořit se hloub do exilové melancholie osamění v cizí zemi. Česká fotografka se vydává na cestu do noci, do hloubky vlastní psýché a prozkoumává hranice a prolínání své kulturní historie s kulturou nově osvojenou. Dva domovy, dva životy, paralelně existující v sobě navzájem.

Pro výstavu DARK PLACES připravil Jaromír Typlt ve spolupráci se skladatelem a zvukovým designérem Janem Trojanem nahrávky básnických fragmentů, které vstupují do dialogu s vystavenými fotografiemi v podobě samostatného „pásma“ slov a slovních útržků, obohacujícího dojmy návštěvníků výstavy o další rozměr. Minutové sekvence čteného textu se neočekávaně ozývají z různých míst galerijního prostoru, který je paralelou k osamělosti v noční divočině, a mohou v divákovi vyvolat procítěnou emoci.